Czechtrams.wz.cz - Stránky o tramvajích

Kde jsem:  czechtrams.wz.cz >> Zajímavosti >> Světový vývoj

Světový vývoj městské kolejové dopravy

Počátky městské osobní tramvajové dopravy spadají již do první poloviny 19. století. V té době růst měst spojený s rozvojem průmyslu přinesl změny v životě společnosti. Zvýšila se cestovní vzdálenost mezi bydlištěm a pracovištěm, čímž vznikla nutnost přepravy mnoha osob v určité době do zaměstnání a domů. To se projevilo potřebou vhodných dopravních prostředků pro hromadnou dopravu osob.

Městská hromadná doprava za víc jak půldruhého století prošla složitým vývojem od koňského pohonu přes parní stroje až ke klasické elektrické trakci. Stranou však nezůstaly ani spalovací motory.

Prvním dopravním prostředkem sloužícím veřejné hromadné dopravě osob ve městě se stal omnibus. Byl to obyčejný dostavník upravený pro podmínky městské dopravy. První omnibusy byly zavedeny již v roce 1819 v Paříži, o deset let později v Londýně, v roce 1839 v Hamburku a v Praze došlo k pokusům o zavedení omnibusové dopravy v letech 1830, 1843 a 1860. Nikdy se tyto pokusy ovšem nesetkaly s obdivem veřejnosti. Až teprve v roce 1862 se v Praze uchytily.

fotka Roku 1832 byla v New Yorku postavena Johnem Stephensonem první městská kolejová pouliční dráha, jejíž vozy byly taženy koňmi, ale během dvou let zaikla. Teprve po dvaceti letech, v roce 1852, začal mohutný rozvoj tohoto dopravního prostředku nejen v New Yorku, ale i v mnoha Amerických městech, ať již v Bostonu, New Orleansu a dalších...

Americký inženýr Trein postavil začátkem padesátých let 19. století, jako první v Evropě koněspřežnou dráhu v anglickém Birkenheadu, v roce 1858 i v Londýně. Téměř současně s Amerikou vznikla koňská dráha již v roce 1853 v Paříži. Následovala v rychlém sledu Ženeva (1863), Berlín a Vídeň (1865), Budapešť a Hamburk (1866), Stuttgart (1868), Drážďany, Hannover, Frankfurt nad Mohanem a Lipsko (1872). Koncem minulého století byla koněspřežná dráha již značně rozšířena nejen ve velkých i menších městech západní a střední Evropy, ale i v Jižní Americe a Asii, např. v Japonsku, Indii a Brazílii

Na našem historickém území to bylo Brno, kde byl v roce 1869 zahájen provoz koňské tramvaje, v Praze 1875 a v Košicích 1891.

Američané vymysleli velmi záhy dráhy kabelové, které se pro svou velkou výkonnost rychle rozšířily ve velkých severoamerických městech. Do Evropy s vyjímkou Glasgowa a Paříže nepronikly. Poprvé byl kabel použit roku 1873 v San Francisku, aby s jeho pomocí vozy koňské dráhy zvládly stoupání 230‰. Princip kabelových drah tvořila lana, uváděná v pohyb navíjením na bubnyotáčené stabilními parními stroji. Lano bylo uloženo v potrubí nebo vyzděném kanálku pod dlažbou uprostřed kolejí. Tento způsob pohonu měl však řadu nevýhod, jako zanášení kanálků nečistotami a vodou, dále konstantní rychlost tažení bez možnosti regulace v závislosti na frekvenci a křižovatky musely vozy přejíždět pouze svou setrvačností.

fotka Pára pronikla do městských ulic rovněž poměrně brzy. V Americe ve městě Cincinnati, byl již v padesátých letech 19. století v provozu parní ůz soustavy Lattovy pro 80 osob. V období 1873 - 1879 bylo zkoušeno mnoho systémů parních lokomotiv, ale pro velkou hlučnost a unikající kouř se do ulic nehodily. V roce 1879 vyrobila proslulá mnichovská továrna na Lokomotivy firmy Krauss, která se zabývala konstrukcí lokomotiv pro místní dráhy, malé lokomotivy pro použití na městských pouličních drahách. Parní kotel i hnací ústrojí bylo zakapotováno, takže lokomotiva se podobala tramvajovému vozu, jen komín vyčníval nad střechu.

Firma Brown ve Švýcarském Winterturu stavěla od roku 1877 lokomotivy s parními akumulátory, které plně vyhovovaly pouličnímu provozu a brzy jezdily v Ženevě, Miláně, Štrasburku, Istambulu, Kolíně nad Rýnem i jinde. Pouliční parní dráhy se velmi rozšířily zejména v Evropě, protože měly četné výhody pro předměstskou dopravu. Parní tramvaje tvořily hustou síť v Belgii, Holandsku, severní Itálii, v okolí Paříže, Vídně, Salzburku, Varšavy, Petrohradu, Moskvy a dalších měst.

U nás byla parní tramvajová doprava poprvé zkoušena na bývalé trati koňské dráhy v brně v roce 1879, ale výsledek pro zchátralý stav kolejového svršku byl neuspokojivý. Až teprve v roce 1884 byl zahájen pravidelný provoz. V roce 1893 byla parní tramvaj zavedena v Košicích, o rok později v Ostravě a Bohumíně. Praha tuto etapu vynechala.

Koncem minulého století se zdálo že pára bude vytlačena výbušnými motory, ale spíše plynovými než benzinovými, které byly použity na pouliční dráze v Hirschbergu na pruském svahu Krkonoš, do lázní Warmbrunu a Hermsdorfu, i na městské trati v Dessau v Německu. Ale plyn tímto směrem nepronikl ani u nás, ani v Evropě či v Americe, kde s ním byla konána řada pokusů. Lépe se osvědčovaly tramvaje poháněné stlačeným vzduchem podle systému Makovskiho, které jezdily od roku 1876 až do roku 1935 v Paříži.

fotka Ale toto vše bylo období hledání a pokusů. Mnoho vědců a techniků se pokoušelo sestrojit elektrický motor. Již v roce 1841 byla v Německu vypsána soutěž na zhotovení elektrického motoru schopného pohánět vůz po železničních kolejích. Ale soutěž nebyla obeslána žádným návrhem, protože dosud nebyl k dispozici odpovídající zdroj elektrického proudu. Pokusy konané předtím roku 1835 v holandském městě Groningenu vynálezci Beckerem a Strattinghem s elektromagnetickým vozem poháněným elektrickým proudem z elektrických článků uložených ve voze, ztroskotaly na nedostatečném zdroji proudu.

Teprve vynález Wernera Siemense, který v roce 1866 vynalezl dynamoelektrický stroj, znamenal počátek nové éry, dobu rozkvětu pouliční dopravy. Ale stejně ještě trvalo třináct let, než byla zhotovena první provozuschopná elektrická lokomotiva. Ovšem ve velikosti dětského kočárku. Pokusná elektrická dráha dlouhá 600 metrů o rozchodu pouhých 50 cm, byla v době od 31. 5. do 30. 9. 1879 instalována na průmyslové výstavě v Berlíně, kde během těchto čtyř měsíců svezla 86 tisíc osob. Tato lokomotiva se dosud nachází v technickém muzeu v Mnichově.

V roce 1881 postavil Siemens první pravidelně provozovanou elektrickou dráhu v Berlíně. V témže roce předváděl také elektrickou tramvaj na světové výstavě v Paříži, o tři roky později zřídil tramvaj z Frankfurtu nad Mohanem do Offenbachu. V Rakousku byla zavedena první elektrická dráha v roce 1884 z Mödlingu do Hinterbrühlu. V Irském Portruschu byla elektrická tramvaj postavena v roce 1883, v roce 1886 v Bresboroocku do Mewry.

V Americe začala jezdit elektrická tramvaj až v roce 1885 z Baltimore do Windsoru. Měla již tyčový sběrač proudu s kladkou, zdokonalenou Spraguem. V roce 1891 již bylo v Americe 6 500 km elektrických drah, v roce 1896 dokonce 23 000 km, zatímco v Evropě pouze 71 km.

fotka První pouliční elektrická tramvaj, která odpovídala tehdejším požadavkům byla v bývalém Rakousku-Uhersku vybudována Františkem Křižíkem v Praze na Letné v roce 1891. Po tomto sice úspěšném pokusu, ale finančně prodělečném, se rozhodl Křižík postavit a 19. 3. 1896 zahájit provoz na trati vedené z Florence do Libně a Vysočan.

V roce 1895 byla zavedena elektrická dráha v Bratislavě a Teplicích, v Liberci roku 1897. Následovaly Olomouc, Plzeň a Ústí nad Labem (1899), Brno a Jablonec nad Nisou (1900), Mariánské lázně (1902), Opava (1905), České Budějovice, Jihlava a Trenčianská Teplá (1909), Český Těšín (1911) a Košice (1913).

Tramvajová doprava se postupně rozrůstala, její zlatý věk však nastal v období mezi oběma světovými válkami.

Po druhé světové válce převládl názor, že nejvhodnější městská doprava je autobusová, že nepotřebuje vkládat investiční prostředky do kolejové a trolejové výstavby, zřizování napájecích systémů, že svou nezávislostí na těchto zařízeních je schopna operativně přizpůsobit vedení linek, případně plnit evakuační potřeby.

Proto řada měst tramvajovou dopravu začala rušit. Nejprve to byla Jihlava (1948), potom České Budějovice (1950), Mariánské Lázně (1952), Opava (1956), Teplice (1959), Jablonec nad Nisou (1965), Ústí nad Labem (1970).

fotka Naštěstí ostatní naše města nepodlehla této tendenci. V dnešní době není sporu, že tramvajová doprava vzhledem k své ekologičnosti a přepravní kapacitě má stálé místo v městské hromadné dopravě

Vloženo: 7. 5. 2007
Poslední úprava: 7. 5. 2007
Autor článku: Stanislav Linert
Úpravy: Jan Hoidekr
Podklady: St. Linert: Vozidla pražské tramvajové dopravy
Created by Jan Hoidekr 2007 Copyright © All rights reserved